Otázka 16. Co znamenají 3, 9 a 40 dní po smrti člověka? — Existuje život po životě. já vím! 100 otázek a odpovědí o onom světě – Pavel Ivanov (2023)

Ať už to víte nebo ne, ať tomu věříte nebo ne, ať to chcete nebo ne, nejste tělo. Nejste mozek, ani vnitřní orgány, ani shluk buněk. Jste mocný nesmrtelný duch, který dočasně obývá složité biologicko-mechanické zařízení zvané tělo a používá ho k vyjádření sebe sama v hmotném, hmatatelném světě tří rozměrů. Dříve nebo později se o tom stejně dozvíte a budete to muset přijmout. Ale ať už se to stane nyní, když jste stále naživu na Zemi, nebo až vaše současné tělo vyprší, určuje váš osud po smrti. Tato práce pomáhá osvojit si tyto vědomosti, kriticky důležité pro každého žijícího člověka, a získat odpovědi na četné otázky související se studiem Života po smrti: „Kam půjdeme po smrti? Jak je strukturován Jiný svět? Máme tam těla? Existují domy a města v posmrtném životě? Budou na nás čekat naši zesnulí milovaní? a mnoho dalších. Všechny odpovědi jsou na stránkách této bystré a laskavé knihy.

obsah

• předmluva
• Otázka 1. Jak víte, že existuje život po smrti? Nikdo se odtamtud nikdy nevrátil a neřekl
• Otázka 2: Nejsou zážitky blízké smrti halucinacemi umírajícího mozku?
• Otázka 3. Jak si ulevit od bolesti po ztrátě blízkého člověka?
• Otázka 4. Čas léčí?
• Otázka 5. Jak správně podpořit truchlícího člověka?
• Otázka 6: Jaké je hodnocení života během zážitku blízké smrti?
• Otázka 7. Proč nevidíme jemnohmotný svět?
• Otázka 8. Proč se šmejdi dožívají vysokého věku, zatímco dobří a laskaví lidé umírají mladí?
• Otázka 9. Kde je jemnohmotný svět?
• Otázka 10. Co je to duše a kde se nachází?
• Otázka 11. Kolik jemnohmotných těl má člověk a proč jsou potřebná?
• Otázka 12. Kam půjdu po smrti?
• Otázka 13. Jak se po smrti nedostat do „pekelných“ duchovních sfér?
• Otázka 14. Existuje Bůh a setkáme se s ním po smrti?
• Otázka 15. Máme se bát mrtvých?
• Otázka 16. Co znamenají 3, 9 a 40 dní po smrti člověka?
• Otázka 17. Jak správně připomínat zesnulé a proč je to nutné?
• Otázka 18. Proč manželé a milující lidé často jeden po druhém odcházejí na onen svět?
• Otázka 19. Je možné cítit blížící se smrt?
• Otázka 20. Jak často by se mělo chodit na hřbitov?
• Malá odbočka #1
• Otázka 21. Je pro zesnulého důležité, jak a kde je pohřben?
• Otázka 22. Co je lepší – kremace nebo pohřeb?
• Otázka 23. Proč společnost tak vehementně popírá Život po smrti?
• Otázka 24. Vidí a slyší nás mrtví?
• Otázka 25. Pomáhá modlitba zesnulému?

Koupit knihu

Otázka 16. Co znamenají 3, 9 a 40 dní po smrti člověka?

Každý zná zvyky, kdy se 3., 9. a 40. den vzpomíná na nedávno zesnulého. V náboženských spisech se jako důvody uvádí informace o loučení duše s blízkými, o jejích útrapách a o jejím konečném umístění v nebi nebo pekle po 40 dnech ode dne smrti těla.

Písmo nevzniklo z ničeho nic; používali znalosti starých lidí, které nashromáždili v době, kdy se objevila nová náboženství. A starověcí lidé byli zase mnohem znalejší v otázkách života po smrti. Tisíce let pečlivě pozorovali, co se děje se zesnulým člověkem, pozorovali ho pomocí jasnovidných schopností, sami cestovali na Druhou stranu prostřednictvím meditací a mimotělních zážitků a utvářeli si tak pochopení procesů spojených se smrtí a životem po smrti. Později se náboženství raději distancovala od otázek posmrtného života a učinila z nich tabuizované téma. Společnost šla bezhlavě do materialismu. Ale znalosti nikam nešly.

Dnes, díky návratu k poznání starověku, množství vědeckých studií, spiritualismu, Zážitkům Blízkosti, Mimotělním zážitkům a thanatologii, již víme, že energeticko-informační struktura člověka, jeho soubor jemnohmotných těl či tzv. duše, se z fyzického těla neuvolňuje okamžitě, ale opouští jej postupně. Tento proces trvá přibližně tři dny. V průměru do tří dnů se jemnohmotná těla oddělí od zemřelého biologického těla a získají možnost plně fungovat v astrálním světě, jemnohmotné rovině nejblíže Zemi. Proto staří věděli, že není možné pohřbít nebo spálit člověka dříve než za tři dny, protože mu to může ublížit, a předali nám tyto znalosti.

Předpokládá se, že 9. den začíná lidská duše trpět, tedy cestovat peklem a nebem až do 40. dne, kdy je definitivně rozhodnuto o jejím osudu. Když se opět obracíme k náboženství, vidíme rozpor a jakéhosi podivného, ​​nelogického boha se sadistickými sklony, který nechá zmatenou duši pohlédnout do krásného ráje, vyděsí ji strašlivým peklem a pak ji tam stejně pošle, pokud si za svůj život cestu do ráje nezasloužila. Ale proč ji potom škádlit o nebi, když už ví, že se tam duše nikdy nedostane? Náboženství na tuto otázku neodpovídá. Ale každý z nás vnitřní intuicí chápe, že tak rozporuplný Bůh nemůže existovat, protože pravý Bůh je nekonečně logičtější, moudřejší a laskavější, než si jakákoli živá bytost vůbec dokáže představit.

Když jsem shrnul údaje z tisíciletého výzkumu posmrtného života, zjistil jsem, že 9. den se zdá být čistou konvencí. Řekl bych, že fixace na tento den byla s největší pravděpodobností zpočátku způsobena nesouladem mezi výsledky pozorování procesu umírání a zpočátku bytí v jemnohmotném světě. Existují určité případy, kdy se jemnohmotná těla člověka oddělují od jeho hustého těla na kratší nebo delší dobu. Záleží na typu smrti, stavu vědomí člověka v tu chvíli, jeho přesvědčení, zda je ve zlém nebo dobrém a tak dále. Někdy k rozchodu dojde za pár hodin, pokud například člověk během života dokázal překonat materialismus a egoismus, a někdy za devět dní místo tří. Podstata zůstává stejná – duše je zcela oddělena od fyzického těla a odchází zůstat do astrálního světa.

Náboženství nám říká, že 40. den je definitivně rozhodnuto o osudu duše po smrti a je poslána buď do nebe pro věčnou blaženost, nebo do pekla pro věčná muka. Tato doba je zřejmě také podmíněná a představuje průměrnou dobu života astrálního těla a dobu potřebnou k jeho opuštění a odchodu do trvalého bydliště v některé z duchovních sfér v tzv. mentálním či duchovním těle. Pro někoho je toto období 1 den, pro jiného rok, pro jiného století. Ale v průměru se zdá, že průměrné duši stačí něco málo přes měsíc k tomu, aby opustila astrální rovinu a vrátila se Domů.

Tradice připomínání těchto dnů jsou také úžasné a moudré starodávné znalosti, nezbytné k tomu, abychom pomohli našim zesnulým příbuzným a blízkým usnadnit přechod na druhou stranu, co nejrychleji projít astrální rovinou a přejít do trvalého bydliště v krásných duchovních sférách, ale o tom bude řečeno později na jejím místě.

Abych tento příběh shrnul, mohu říci, že není vůbec nutné vázat vzpomínku na zesnulé na nějaké konkrétní dny. Všechny tyto pojmy jsou podmíněné, protože čas sám o sobě v duchovním světě neodpovídá pozemskému času a každý žijící člověk, stejně jako jeho historie, stejně jako jeho duše, stejně jako jeho posmrtná zkušenost, jsou jedinečné a navzájem si nepodobné. Mnohem správnější je podle mého názoru neustále vzpomínat na své blízké, neustále jim posílat veškerou naši lásku a pozitivní emoce, zbavovat se negativních emocí smutku a zoufalství, pomáhat jim tak a osvětlovat jejich cestu posmrtným životem jako maják.

A pro nás, kteří ještě žijeme, je důležité nastudovat si poznatky o Životě po životě, abychom až na nás přijde řada na přechod, kterému člověk říká smrt, vůbec nepotřebovali něčí pomoc a my, již máme potřebné znalosti a nacházíme se za hranicí, si zcela v klidu vzpomeneme na vše, co jsme se naučili, řekneme si „Aha, tento svět je mi již povědomý“ a bez jakýchkoliv problémů a komplikací začal nový život.