Instalace požadovaného počtu požárních hlásičů v areálu – Vědeckotechnické centrum ORBITA

V souladu s odstavcem 1 NPB 110-03 v objektech podléhajících ochraně v souladu s požadavky těchto norem „. musí být zajištěna bezpečnost osob v nich umístěných a musí být eliminováno nebezpečí požáru a jeho nebezpečných faktorů pro ostatní osoby, což musí být potvrzeno příslušnými výpočty, a zařízení používaná v AUPS musí splňovat moderní požadavky.

V souladu s tím se při rozdělování objektu na zóny detekce požáru předpokládá, že je instalován požární poplach (systém detekce požáru, který vydává zprávu strážníkovi), pokud je strážník po obdržení signálu z technického požárního detekčního zařízení schopen zkontrolovat kontrolní zónu, zorganizovat primární hašení a před příjezdem hasičského sboru se požár nerozvine do maximální velikosti, při které není zajištěna bezpečnost lidí a materiálu.

Cílové úkoly a postup rozhodování pro provádění požární ochrany jsou uvedeny v GOST 12.1.004 a v odstavci 4.1 SNiP 21-01-97:
— ekonomické zdůvodnění vztahu mezi výší škody a náklady na protipožární opatření;
— zajištění možnosti evakuace osob bez ohledu na jejich věk a fyzický stav před vypuknutím nebezpečných faktorů požáru;
— omezení výše materiálních škod.

Úroveň bezpečnosti osob, která musí být minimálně zajištěna v chráněných objektech, je stanovena GOST 12.1.004.

Ustanovení odstavců 13.1…13.3 NPB 88-2001* vyžadují měření řešení požární ochrany pro zařízení s úkoly, které mají být řešeny, a parametry zařízení.

Požadavky NPB 88-2001* se přímo vztahují na prostory s průměrnou úrovní nebezpečí. Úroveň nebezpečí pro lidi lze odhadnout jako součin pravděpodobností požáru a neevakuace. Kromě hlavních ustanovení tohoto odstavce se předpokládá, že jeden požární poplach (nebo jiné množství) může být instalován, pokud jeho spolehlivost není nižší než 2 standardní (se střední dobou mezi poruchami 60 tisíc hodin každý), připojené podle schématu „nebo“ (400 tisíc hodin). Pro prostory s vyšší mírou požárního nebezpečí se odpovídajícím způsobem zvyšují požadavky na spolehlivost.

Postup pro posouzení kritického času je uveden v doporučeních VNIIPO „Zařízení pro automatizaci požárů. Rozsah použití. Vyberte typ“.

V chráněném prostoru (zóně) mohou být instalovány:
— jeden požární poplach, jsou-li splněny podmínky bodu 12.17;
— alespoň dva požární hlásiče, pokud nevytvářejí signál ke spuštění automatických hasicích systémů nebo systémů pro odvod kouře, požárních poplachů nebo ovládacích technických zařízení.
V tomto případě je počet požárních poplachů v místnosti určen na základě informací obsažených v tabulce. 5 a 8 NPB 88-2001*;
— pro ovládání podle článku 13.1, pokud jejich spolehlivost není nižší než 3 standardní;
— ovládat varovný systém typu 1…4, pokud chybný start systému nepovede k narušení normálního provozního režimu (materiální poškození) a nepovede ke snížení úrovně bezpečnosti osob;
— v konkrétním případě se jedná o poloautomatické ovládání 3. typu systému požární signalizace podle čl. 3.6 NPB 104-2003 a výběr typu ovládání určuje projekční organizace;
— alespoň tři nebo čtyři požární poplachy, jsou-li splněny podmínky bodu 13.3.

Povely pro automatické ovládání instalací podle odstavce 13.1 musí být generovány při aktivaci alespoň dvou požárních hlásičů.

Je povoleno provádět podobné funkce, když je spuštěn jeden požární poplach v případech specifikovaných v odstavci 13.2 NPB 88-2001*.

Vysvětlení ustanovení kapitoly 13 NPB 88-2001*.

V nahrazeném SNiP 2.04.09 byla za účelem eliminace falešných poplachů přijata taktika spouštění 2 požárních hlásičů (FD) pro ovládání automatického hašení požáru, kouřové ochrany a varovných systémů, ale nebyl stanoven minimální počet FD v chráněné místnosti nebo oblasti místnosti při jejím rozdělení na detekční zóny. Tedy při instalaci pouze 2 PI v malé místnosti nebo zóně, která plně vyhovuje požadavkům tohoto dokumentu a v případě nekontrolované poruchy jednoho z nich se systém pracující v automatickém režimu nespustí. Totéž lze říci o vytvoření řídicího signálu za podmínky provozu 2 požárních hlásičů plamene a při instalaci pouze 2 PI v kontrolovaném pásmu. Ke generování signálu v případě poruchy jednoho PI dojde pouze tehdy, když se zóna hoření zvětší a pokryje zónu ovládanou jinými detektory.

Pro eliminaci takových případů je v souladu s NPB 88-2001* požadována instalace 3 nebo 4 požárních hlásičů v místnosti nebo kontrolní zóně, která splňuje minimální požadavky NPB na spolehlivost a ochranu proti falešným poplachům. Za falešný poplach je považováno vydání hlášení „Požár“, když je PI vystaven vnějším faktorům podobným faktorům požáru, elektromagnetickému rušení nebo když prvky detektoru selžou. Zde se bavíme o požárních hlásičích, které splňují minimální požadavky na spolehlivost NPB 76-98 (60 tisíc hodin). Při znalosti konkrétní hodnoty spolehlivosti PI (bohužel ji vývojáři často neuvádějí v technické dokumentaci s odkazem na minimální hodnotu podle NPB 76-98) je možné vypočítat počet PI instalovaných v zóně. V tomto případě vycházejí z potřeby spolehlivosti systému požární ochrany, a tedy i systému detekce požáru, aby odpovídaly úrovni ohrožení chráněného objektu v souladu s požadavky GOST 12.1.004.

Zónování (rozdělení na „zóny“) prostor zařízení pro detekci požáru, hašení požáru, ochranu před kouřem a varování se provádí na základě požadavků na nejlepší plnění zamýšlených funkcí.

Vzhledem k tomu, že dynamika rozvoje požáru pro různé hořlavé materiály je velmi odlišná, může být velmi užitečné rozdělení prostor na samostatné detekční zóny pomocí různých detekčních prostředků. Při ochraně velkých ploch je navíc vždy užitečné rozdělit detektory do samostatných skupin, a to na principu spojování blízko umístěných detektorů. To nám umožňuje eliminovat falešné poplachy spojené s poruchami hlásičů v důsledku selhání jejich prvků nebo spuštěním pod vlivem faktorů prostředí nesouvisejících s požárem.

Například při spojení hlásičů monitorujících velkou halu do jedné skupiny (jedna smyčka) může aktivace dvou hlásičů instalovaných v různých rozích místnosti mít za následek vytvoření signálu ke spuštění protipožárního zařízení, ačkoli k aktivaci sousedních hlásičů nedojde.

V případě nekontrolovaného výpadku jednoho požárního hlásiče v místnosti a v nepřítomnosti obsluhujícího personálu dojde při vstupu kouře do chodby k aktivaci kouřové ochrany nebo výstražného systému pracujícího v automatickém režimu, kde bude spuštěn 2. požární poplach vstupující do chráněného prostoru. Pokud takový algoritmus pro zapnutí kouřové ochrany zajišťuje včasnou evakuaci, lze jej použít. Je třeba vzít v úvahu, že je vhodnější zapnout systém ochrany proti kouři v rané fázi, než kouř a produkty spalování opustí spalovací místnost do chodby.

Při určování počtu požárních poplachů v místnosti (zóně) s úrovní ohrožení objektu nepřevyšujícím průměr, je při řízení automatických instalací nutné vycházet nikoli z principu formálního splnění požadavků odstavce 13.1, ale z požadavku na spolehlivou detekci požáru a vydání řídícího signálu v případě možného selhání jednoho standardního požárního poplachu, při stanovení nejoptimálnější možnosti vyžaduje provedení specifické analýzy požárního ohrožení.

Pro generování řídicího signálu jsou možné různé algoritmy, které se liší spolehlivostí a úrovní ochrany proti falešným poplachům.

V souladu s NPB 88-2001* je nejspolehlivější a nejodolnější variantou aktivace 2 požárních hlásičů ze 3 (4).

Možnost spouštění 2 požárních hlásičů ze 2 umístěných v místnosti nebo zóně v souladu s SNiP 2.04.09 (nahrazeno) má menší spolehlivost pro generování řídicího signálu, protože v případě možného nekontrolovaného výpadku 1 PI nebude řídicí signál generován, pokud jsou v zóně instalovány pouze 2 PI. Zároveň je tato možnost odolnější vůči falešným poplachům. Tuto možnost lze povolit, pokud je ovládání systémů požární ochrany prováděno obsluhujícím personálem podle speciálně vypracovaného a řádně schváleného pokynu, odrážejícího podmínky pro spuštění hasicího systému v případě možné poruchy jednoho PI, pokud to postup technologického procesu a dynamika očekávaného požáru umožňuje. Tato možnost však nemusí být přijatelná pro řadu zařízení, kde by se požár mohl rychle rozvinout.

Aktivace alespoň 1 požárního poplachu ze 2 je spolehlivější možností pro generování řídicího signálu, ale v tomto případě je detekční systém méně odolný proti falešným poplachům, ale je povolen v souladu s podmínkami odstavce 13.2 NPB 88-2001* při zavádění opatření ke snížení falešných poplachů.

V současné době se objevilo mnoho adresovatelných analogových systémů a požárních poplachů, které za prvé poskytují monitorování výkonu a za druhé fungují podle speciálních algoritmů, které snižují pravděpodobnost falešných poplachů. Proto, když jsou splněny podmínky odstavce 12.17 NPB 88-2001*, je generování řídicího signálu povoleno, když je v místnosti nebo zóně instalováno a spouštěno pouze jedno PI.

Je třeba poznamenat, že v případě použití takových detektorů a při instalaci 1 PI v místnosti nesmí být spolehlivost jednoho takového detektoru nižší než 2 konvenčních, zapojených podle schématu „nebo“ (duplikace) a musí být zajištěna možnost výměny vadného detektoru v požadovaném čase.

Potřebná doba je stanovena v závislosti na možnosti fungování zařízení nebo technologického procesu bez monitorování požární situace, tedy pokud dynamika rozvoje požáru umožňuje člověkem sledovat stav objektu při obnově automatického systému. V opačném případě musí být technologický proces zastaven.

Jak můžeme vidět, NPB 88-2001* představuje poměrně velký výběr algoritmů pro řízení systémů požární automatizace, ale konkrétně je nedefinuje, protože jejich výběr závisí na nebezpečí požáru objektu a na úkolech, kterým automatizační systém čelí.

V závislosti na úkolech řešených systémy, konkrétních parametrech objektu a technologických předpisech musí odborníci podílející se na návrhu samostatně zvolit řídicí algoritmus pro automatizační systémy a technické prostředky detekce a řízení.

Místnost je prostorem odděleným stavebními konstrukcemi a může být považována podle NPB 88-2001* za samostatnou zónu detekce požáru. V závislosti na umístění různých hořlavých materiálů v místnosti a rychlosti rozvoje požáru může být prostor samostatné místnosti rozdělen do zón, pak na tyto zóny platí požadavky odstavce 13.1 NPB 13.3-88* s výhradou odstavce 2001.

Domníváme se, že pro zvýšení spolehlivosti signálu požárního poplachu je užitečné rozdělit velké prostory na samostatné zóny detekce požáru. Například se spustí jeden detektor v jednom rohu velké místnosti a spustí se druhý detektor v jiném rohu místnosti. Ne vždy se jedná o požár, protože v případě požáru se s největší pravděpodobností spustí sousední hlásiče. V tomto případě lze signály z jednotlivých zón kombinovat pomocí schématu „nebo“.

Generování řídicího signálu podle odstavce 13.1* a odstavce 13.3* se provádí v případě, že chybné spuštění nebo porucha detekčního systému povede k věcným ztrátám nebo ke snížení požární bezpečnosti osob.

2. Generování požárního signálu pro ovládání varovného systému typu 2 podle NPB 104-2003 může být provedeno v souladu s článkem 13.2* NPB 88-2001*.

Požadavek na monitorovací zóny se 3 požárními hlásiči podle čl. 13.3 je způsoben potřebou zvýšit spolehlivost systému 2 hlásičů zapojených podle koincidenčního schématu.

Požadavky na monitorování zóny s minimálně 3 detektory platí pro zóny na základě signálů, ze kterých je tvořen nezávislý povel pro ovládání zařízení požární ochrany.

To může zahrnovat oddělené místnosti, vyhrazené oblasti v místnostech, kdy jsou na základě signálů z nich generovány ovládací příkazy (viz odstavec 1), jakož i oblasti ovládané detektory plamene.

Použití různého počtu detektorů určitého typu pro monitorování jednotlivých zón pro úkoly podle bodu 13.1 minimálně nesmí být nižší než spolehlivost systému dvou standardních detektorů zapojených podle schématu „nebo“ (viz bod 12.16).

Detekce požáru a generování řídicích povelů podle článku 13.1 musí být provedeno před vypuknutím nebezpečných požárních faktorů.

Vzhledem k tomu, že regulační dokumenty dosud nevyžadují povinné stanovení doby detekce požáru, prostor za podhledem, podzemní prostor a prostor hlavní místnosti jsou přiděleny jako samostatné kontrolní zóny, pak rozhodnutí, která jste učinili, neporušují požadavky NPB 88-2001*.

Při optimalizaci umístění hlásičů pro účely specifikované v odstavci 13.1 NPB 88-2001* by se mělo předpokládat, že jeden z hlásičů nejblíže pravděpodobnému místu požáru selhal (je vadný).

V tomto případě by vzdálenost od požářiště k některému z dalších dvou nejbližších hlásičů neměla překročit H=2, kde H je standardní vzdálenost mezi hlásiči podle tabulek NPB-0,75.

Pro „úzké“ zóny (ve kterých B nebo H ≥ 3 m) se tato vzdálenost bere v souladu s článkem 12.22, tj. 1,5krát více.

Při umístění detektorů kouře nebo tepla ve velké hale pro úkoly podle článku 13.1 by měla být vzdálenost mezi detektory brána jako H/2.

Instalace s takovým krokem podél jedné z os (X nebo Y) je povolena.

V tomto případě jsou ve stěnových zónách instalovány detektory podél obou os s krokem H/2

Světelné požární hlásiče mohou být instalovány na stěnách, trámech, jiných stavebních konstrukcích a na zařízeních s ohledem na úhel pohledu a citlivost hlásičů.

Duplikace pro světelné detektory je vyžadována ve všech případech.

Manuální požární hlásiče by měly být součástí systémů požární signalizace a nezávislých smyček nebo společně s automatickými hlásiči a měly by být instalovány na evakuačních cestách (chodby, průchody, na všech schodištích každého podlaží atd.), a je-li to nutné, v oddělených místnostech. Uvnitř budov by maximální vzdálenost mezi detektory neměla přesáhnout 50 m a mimo budovy (po obvodu instalací a skladů hořlavých a hořlavých kapalin, nakládacích a vykládacích regálů, otevřených skladů hořlavých materiálů a plynů atd.) – 150 m.

Místa instalace ručních požárních hlásičů musí mít umělé osvětlení a značení.

download

Dopis hlavního státního inspektora Ruské federace pro požární dozor Státnímu hasičskému sboru ruského ministerstva pro mimořádné události, regionálním střediskům ruského ministerstva pro mimořádné události, 01.04.2013, o nezákonnosti použití ustanovení NPB 110-03 pro budovy postavené a rekonstruované po 01.05.2009 — Přihlaste se k obsahu

DISKUSE A VYSVĚTLENÍ NOREM POŽÁRNÍ BEZPEČNOSTI

tři požární hlásiče na pokoj

<strong>Kolik požárních hlásičů by mělo být instalováno?</strong>

<strong>(Pozor! Vzhledem ke změnám v regulačním rámci je tento článek relevantní pro objekty implementované před 1.03.2021!)</strong>

Dobré odpoledne, vážení čtenáři!

Dnes probereme otázku počtu požárních hlásičů, které je třeba instalovat do jedné malé místnosti, aby konstrukční řešení neodporovalo regulačním dokumentům. Pokusím se to podat v dostupném ruském jazyce, srozumitelném pro běžného člověka.

Všichni jsme zvyklí, že v místnosti jsou instalovány dva požární hlásiče a to je vlastně dost, tím spíše, že v SP5.13130.2009 (dále jen napíšu „SP5“) v odstavci 13.3.2 je jasně uvedeno – „V každé chráněné místnosti musí být instalovány minimálně dva požární hlásiče zapojené podle logického obvodu „OR“. ” a dokonce můžete vložit jen jeden (podle článku 13.3.3, pokud jsou splněny podmínky ………. atd. atd. – k těmto podmínkám se vrátíme později. Článek 14.3 téhož SP5 však uvádí následující – „ 14.3 Pro vytvoření ovládacího příkazu podle 14.1 v chráněné místnosti nebo chráněné zóně musí být minimálně:
– tři požární hlásiče při připojení ke smyčkám dvouprahových zařízení nebo ke třem nezávislým radiálním smyčkám jednoprahových zařízení;
– čtyři požární hlásiče při připojení ke dvěma smyčkám jednoprahových zařízení, dva hlásiče v každé smyčce;
– dva požární hlásiče, které splňují požadavek 13.3.3 (a, b, c), zapojené podle logického obvodu „AND“, za předpokladu, že vadný hlásič bude včas vyměněn;
– dva požární hlásiče zapojené podle logického obvodu „OR“, pokud hlásiče poskytují zvýšenou spolehlivost požárního signálu.“
Jak vidíme, v odstavci 14.3 je odkaz na odstavec 14.1… o co jde? Čteme a zjišťujeme, že odstavec 14.1 je předepsán pro systém požární signalizace, který automaticky ovládá oznamovací systémy, odvod kouře nebo technické vybavení objektu…….tedy vlastně pro jakýkoli systém APS, protože stále něco zapíná (například stejnou sirénu) nebo něco vypíná (například ventilaci) v jakémkoli zařízení. No a co – v jednom bodě SP5 je napsáno, že budou stačit dva nebo dokonce jeden a v jiném – tři kusy neméně. hmm, není jasné. Pokusme se dnes tuto otázku objasnit. Napíšu, jak to vidím já a přečtu text jako normálně, a vy, pokud s něčím nesouhlasíte, napište do komentářů – probereme body. Takže bod 14.3, pozice 1 – “ tři požární hlásiče při připojení ke smyčkám dvouprahových zařízení nebo ke třem nezávislým radiálním smyčkám jednoprahových zařízení; “. Here we are talking about conventional heat or smoke fire detectors (analog – not addressable), which are connected to a conventional two- or single-threshold device. For example, detectors DIP-45 or DIP-41, the device – well, maybe “Signal-20” or “VERS” or “Magistr”, that is, the receiving and control device sees and controls the fire alarm loop, which can include 4, 10, or 20 fire detectors. In this case, the device registers the states “NORMAL”, “FIRE”, “MALFUNCTION” and “ATTENTION” (if the device is two-threshold), of the entire loop, and not of any specific fire detector. So that it is clear – the first threshold is “ATTENTION”, the second, respectively, “FIRE”. Given the above, three fire detectors are installed in the room – the first will trigger on “ATTENTION”, the second – on “FIRE”, and the third – spare. What is the spare for? The answer is simple – the analog device does not control the operability of each fire alarm – it controls the operability of only the entire loop and if (let’s say) a fire alarm burns out because it is flooded with water from the upper floors or just works for a little while and stops working quietly and peacefully due to a factory defect, then the control panel will not notice this and if there were only two alarms in the room and one of them stopped working, then the “FIRE” condition would never occur, even if the whole room burned to blackness – only one would work on “ATTENTION” and that’s it. Právě proto je potřeba nainstalovat tři detektory. Nebudeme uvažovat o příkladu jednoprahových zařízení, protože vše je podobné, zejména proto, že prakticky žádná taková zařízení nezůstávají, a ve skutečnosti jsem prostě příliš líný psát spoustu textu. Nyní, když jsme doufejme pochopili potřebu instalace tří detektorů při použití analogových detektorů a přístrojů, můžeme přejít k dalšímu bodu.
Nyní se podívejme na pozici 2 odstavce 14.3 – “ dva požární hlásiče, které splňují požadavek 13.3.3 (a, b, c), zapojené podle logického obvodu „AND“, za předpokladu, že vadný hlásič bude včas vyměněn;“.

Pojďme nejprve zjistit, co je tento nádherný logický obvod “AND”. Je snadné uhodnout, že obvod „AND“ znamená, že jeden detektor spustil „AND“ jiný detektor. Aby se tedy řídicí přijímací zařízení (CRD) přepnulo do stavu „POŽÁR“, musí být podle tohoto logického schématu spuštěny dva požární poplachy, jak jsme zvyklí – „POZOR“ – první a „POŽÁR“ – druhý. Jaký je tedy rozdíl mezi první možností, kterou jsme analyzovali, když instalujeme tři detektory, a druhou možností, když instalujeme pouze dva? Abychom na tuto otázku odpověděli, přejdeme k podmínce uvedené v odstavci 2 pro požární poplachy – „splnění požadavku 13.3.3 (a, b, c)“. Skvělé, jaké jsou tedy podmínky? Viz odstavec 13.3.3. Přečetli jsme – bod a) – plocha odpovídá štítku – dobře, s tím, protože jeden detektor podle štítku 13.3-13.6 ovládá od 55 do 85 metrů čtverečních v závislosti na výšce instalace (pokud se podíváte na detektor kouře) a to je docela hodně, bod b) – Je zajištěno automatické sledování provozuschopnosti požárního hlásiče v podmínkách vystavení vlivům prostředí, které potvrzuje, že plní své funkce, a na ústředně je generováno upozornění na provozuschopnost (poruchu). ; – Jejda, to už je vážné – pouze adresovatelná ústředna může zajistit ovládání požárního poplachu, a tedy pouze adresovatelný požární poplach, protože je to adresovatelný poplach, který si vyměňuje zprávy s odpovědí na zprávy s žádostí s adresovatelnou ústřednou – analogové poplachy takové funkce nemají. No, pro úplnost, body c) – c) identifikace vadného detektoru je zajištěna pomocí světelné indikace a
možnost jeho nahrazení služebním personálem ve stanovené době, stanovené v souladu s přílohou O ; – no a je to, nefunkčnost tohoto konkrétního požárního poplachu může identifikovat a projevit pouze adresovatelná ústředna – to znamená, že ústředna ukáže, že tato adresa (požární hlásič) je například zaprášená nebo vyhořelá a nereaguje na požadavek ústředny na této adrese – tedy spustit a opravit a musíte to udělat v nastaveném čase uvedeném v příloze, protože poplach zůstává nezabezpečený, protože hlásič visí na stropě jsou tam nainstalovány pouze dva alarmy a jeden z nich nefunguje a třetí není náhradní, jako v první verzi, kterou jsme analyzovali, a pro stav „FIRE“ potřebujete dva z nich, tedy celou sadu. To znamená, že podle možnosti 2 je nutné instalovat adresné požární hlásiče – nic více a nic méně. Nyní přejdeme ke třetí možnosti – dva požární hlásiče zapojené podle logického obvodu “OR”, pokud hlásiče poskytují
Je dosaženo zvýšené spolehlivosti požárního poplachu . co to znamená? Pojďme na to přijít. Nejprve slovo „NEBO“ – co to znamená? Odpověď je jednoduchá – aby alarm v místnosti fungoval na „POŽÁR“, musí fungovat jeden nebo druhý ze dvou nainstalovaných požárních hlásičů. To znamená, že se ukazuje, že stačí jen jeden! Zajímavá možnost! ALE, opět je tu ALE – bez toho ALE ruské normy nefungují – není vše tak růžové, jak se zdá. Protože chápeme, že stav „POŽÁR“ je aktivován jedním požárním poplachem, podíváme se na to, jaký druh poplachu by tento poplach měl být, aby sám mohl spustit varovné systémy, odstranění kouře atd. K tomu přejdeme k bodu 14.2 našeho milovaného SP5 a přečteme si, že ano, je možné spustit upozornění typu 1,2,3, odstranění kouře a dalších technických systémů, to znamená, že musí vyhovovat ventilaci – nebo tento zázrak to zní „POŽADAVKY“) uvedené v příloze „R“. Zde se skrývá „zakopaný pes“ – otevřeme aplikaci „R“ a přečteme – jen dva body:
R.1 Použití zařízení, které analyzuje fyzikální vlastnosti faktorů
požáru a (nebo) dynamiky jejich změny a poskytování informací o jeho technickém stavu
(například prašnost).
R.2 Použití zařízení a jeho provozní režimy, které vylučují dopad na detektory
nebo chocholy krátkodobých faktorů nesouvisejících s požárem.
Co z toho tedy vyplývá? Za prvé, analogicky s možností 2 popsanou výše, chápeme, že detektory musí být opět adresné, aby poskytovaly informace o jejich technickém stavu, např. prašnosti. No, bod P2 znamená, že detektory musí být součástí zařízení s možností opětovného dotazu na stav. To znamená, že došlo k aktivaci čidla, ústředna toto spuštění akceptovala, ale nepřešla do stavu „POŽÁR“ – ústředna si počínala moudřeji – resetovala první spuštění čidla, aby zkontrolovala spolehlivost spuštění (nebo možná zafoukal vánek z ulice a přinesl trochu kouře z listí, které domovník pálil venku?) a čeká na druhé spuštění tohoto čidla. Pokud se spustil podruhé, no, to znamená, že v místnosti něco hoří a pak ústředna vydá signál „POŽÁR“, a pokud se nespustí znovu do např. 30 sekund (čas je nastaven v nastavení ústředny), tak je první spuštění poplachu zapomenuto, jako by se nikdy nestalo – ústředna to považuje za „falešný poplach“. Je to přesně tak, jak je psáno v normách „Použití zařízení a jeho provozní režimy,…“.
No, pojďme si shrnout výsledky našeho těžkého příspěvku. Takže to dopadá takto –

v jedné malé místnosti je podle současných požárních norem nutné nainstalovat buď TŘI analogové neadresné požární hlásiče zapojené podle schématu „AND“, nebo DVA adresovatelné požární hlásiče zapojené podle schématu „AND“ („NEBO“), v závislosti na programu pro duplikaci odezvy zadané v nastavení adresovatelné ústředny.

Pokud chcete zkopírovat článek, který jsem napsal Kolik požárních hlásičů by mělo být instalováno? nebo fragmenty článku, které chcete vložit na jiné stránky, zkopírujte prosím spolu s odkazy na mou stránku, protože článek, ať se na něj díváte jakkoli, je mým duševním vlastnictvím – napsal jsem ho sám.
No, to shrnuje naše téma. Těším se na vaše komentáře s námitkami, pokud nesouhlasíte s tím, co jsem napsal, nebo komentáře vyjadřující potěšení, souhlas a vděčnost za objasnění. Vaše komentáře podnítí mou touhu napsat něco jiného – příspěvek je psán pro čtenáře, a ne jen tak do prázdna. Doporučuji, abyste se podívali na mé další články, dostupné na odkazech: